V zime se drzim pobliz sveho utulneho vyhrateho pokojicku s ustrednim topenim
a moznosti teple vody a dal jak na hranice Prahy me proste nikdo nedostane.
Mé nohy ale chteji chodit a tak prochodim kilometry hodin vsemi moznymi castmi
Prahy.
Najednou jsem rada, ze je tak velka. Clovek muze jen chodit a chodit jak dlouho
chce a nedojit na konec.
Proc jsem se vlastne do tech mist nikdy nepodivala?
Protoze to nikdy nebylo treba.
Ale jake poklady jsem tam nasla!
Kolik tedy mijim jeste veci, ktere nedelam jen proto, ze nejsou treba?
Nebo je to tim, ze ted je ten spravny cas, kdy me to tahne poznavat zapadle
kouty Prahy, ktere se v prospektech neobjevi a spousty lidi ani nenazve krasnymi,
ale presto me na nich neco fascinuje, protoze teprve v tento cas jsem schopna
objevit a pochopit jejich hodnotu a krasu?
Nejkrasnejsi vyhledy v Praze jsou snad z Nuselskyho mostu.
Pote, co jsem se po nem prosla, jsem pochopila, proc je tolik sebevrahu, kteri
si vyberou prave tohle misto pro svoji posledni chvili.
Miluju svetla Strahova v dalce, mozna mi pripominaji hvezdy, nevim, ale vydrzela bych se na ne divat hodiny.
Dale osvetleny Vysehrad vlevo a hladova zed vpravo a Nusle pode mnou.
Miluju lampami komorne osvetleny park, vse vypada tak neskutecne, skoro kouzelne.
Clovek citi tu dustojnost tohoto mista.
Stare klasicistni budouvy cni nad nim, davaje mu pocit toho, co jsou - centrem
vedeni a vzdelanosti v Praze.
Jedna z nejkrasnejsich budov v Praze je porodnice u Sv. Anny, postavena dle
anglickych inspiraci.
Jeji syrova cihlovost, obarvena lety do fialova, spolu s mnoha vezickami a
obrovskymi branami, ihned upouta pozornost,
jen co se clovek odhodla vylezt z metra a jit kus okolo magistraly pesky.
Uvnitr, na jakemsi nadvori se ale schovava krasa, kterou clovek jen tak nenajde
- asi ta nejromantictejsi fontana z kamennych ruzi.
Myslim, ze jestli nekdy budu v budoucnu met rodit, chtela bych, aby to bylo
tam.
Jedna z nejkrasnejsich ctvrti Prahy, vystavena v obdobi spolecne s Dejvicemi,
Smichovem a Nuslemi a dalsimi.
Vzdy ctvrti bohacu, s jejimi ozdobnymi balkony, roztodivnymi pseudo slohy
a prekrasnymi parky.
Jednim z nich - Riegrovymi sady - jsem se jednou vracela ze zizkovskeho konzertu
a prekvapilo mne mnozstvi lidi vencici zde sve pejsky a take lezici jen tak
na velikem palouku, odkud je nadherny vyhled na nocni osvetlenou Prahu.
Dalsim parkem jsou rozhodne Havlickovy sady, postavene v romantizujicim slohu.
Jeho umele skalky, obruby chodniku vymodelovane jako koreny, umele rybnicky,
altanky a stare pruchody v dolni casti, me dostaly
Dále neprestanu milovat stare nuselske schody s kaplickou po leve strane a starobylym jeste drevenym, roubenym domem, coz je v Praze rarita, po prave.
Jestli nekde v Praze bydlet, tak tam.
Jeji stara zastavba pozustalych statku a maleho mileho kostela stoji stranou,
zastrcena mimo trasy busu a tramvaji,
ale o to krasnejsi, kdyz ji clovek necekane objevi, jen a jen pro sebe a ten
krasny pocit, ze uprostred hnusne sidlistni hutnosti
lezi stale jeste neco tak krasneho a malebneho je obcerstvujici.
Jeji starou zastavbu jsem taky musela objevit pro sebe spojenou s uvadajici
romantikou okoli Botice.
Stary zamecek s ted jiz nepristupnou zahradou s opryskanou zdi je za hranicemi
sidliste prijemna zmena
spolu se spousty zahradek zahradkarske kolonie.
Kdyz ale chcete projit pesky pres Botic na nespravnem miste, musite zvolit
trochu dobrodruznou cestu pres uzky pruh betonu,
nesouci jakesi trubky, hned vedle zeleznicniho uzlu a depa vlaku, ktery mi
poradila jakasi pani, tvarice se tak velice spiklenecky.
Prej - at vas ale pri tom nikdo nevidi!
Za první republiky bylo akorát v rozkvetu urbanisticke hnuti malych domku
v zeleni.
Sporilov je jednim z mala deti tohoto smeru v Praze. Postaven zcela dle urbanistickych
navrhu, s jak narysovanymi ulicemi soumernych geometrickych tvaru. A take
se v nem dodnes krasne zije a pro mne hlavne prochazi.
Malinkate miniaturni radove domecky s jednemi dvermi a jednim okynkem nad
nimi a miniaturni zahradkou vzadu.
Nekomu by to mohlo prijit stisnene, ale ja stejne si myslim, ze to uplne ke
stesti staci a hlavne, co je male, to je pekne!
Michle jsou zvlastni ctvrt, dominuje ji pekarenske kominy a plynarenske
vybydlene uzemi nikoho.
Celkem dobre misto pro postkatastroficky film.
Ale zaroven zde muzete najit malebny barokni belostny kostelik a domkarskou oblasti lze pohodlne projit ze Sporilova az na Pankrac.
U magistraly je schovana roztomilost, ktera jakoby tam nepatrila - kulata,
jak burinka, vodarenska vez.
Skoda, ze je strezena natolik, ze se k ni neda prijit bliz.
Dále se Pankrac vyznacuje, krom jiz tradicniho hnusneho sidliste, centralnim parkem s alternativni Cafe Na puli cesty, kde se poradaji mnohe zajimave konzerty ci divadla, ktere byste jinak jen tezko schaneli k poslechu ci videni.
Dale se pankrackou vilovou zastavbou da pohodlne a prijemne projit okolo brectanem zarostleho kostelika u Prazskeho povstani az na
Ten je krasny v mnoha zakoutich a jakozto turisticka atrakce Prahy, neni
nutne popisovat.
Co ale stoji za zminku, jsou prilehle ulicky, ktere jsou velice prijemne na
prochazeni s ojedinelymi kubistickymi domy.
Jejich vilova ctvrt opravdu stoji za prochazku.
V jedne z vil zili take kdysi bratri Capkove a jejich brectanem obrostle steny,
krasne altankove zahrady a secesni vitraze jsou uzasne.
Momentalne centrum alternativy v Praze a take mnoha nespocetnych hospod.
Jeho vysoke cinzaky se naklani nade mnou a hovori jazykem starych domu.
Ctvrti cikanu je dosti nejednotna, ale rozhodne zajimava.
Stare, romantizujici, nyni znacne opryskane, domy se skoro padajicimi balkonky
a dokoran rozevrenymi okny, ze kterych se line roztodivna hudba, maji svoji
atmosferu spolu s hloucky romskych obyvatel postavajicich ci korzujicich po
jeho ulicich.
Archiv vojenskeho ustavu po povodnich vypada prizracne, jeste prizracneji v nastavajici noci, kdy prazdna tmava okna ziraji na cloveka svoji prazdnotou a sochy, symboly drivejsi slavy, shlizeji na cloveka s jakousi hrozivosti.