aneb Cesta do Dor-Dinen a zase zpet
byl nakonec stanoven dnem, kdy jsme se s pani Maisi z Brtniku a ja pani Lefali z Iauraelinu vydali do Dor-Dinen.
Cilem nasi cesty byla navsteva sidelniho hradu Navarova, ktery, slysevse povest o jeho krase, zatouzila Pani Maisi za kazdou cenu, i za cenu jakehokoliv nebezpeci, videti a pote se oklikou po pamatnych mistech z jejich predchozich cest, zpet vratiti.
Cernocerna tma se jiz dlouho rozprostirala okolo nas, kdyz jsme si skrz ni
jen za svitu male lucerny, razili cestu, klopitajic po uzke pesine mezi skalisky
podel bublajici reky.
Nekolik ohnu plalo po okoli, ale ani nepomyslic kdo by se tak pozde vecer
ohrivati mohl nad jejich plameny, radeji jsme neslysne spechali dal, skryvajic
zvuk nasich kroku v milostnem sumeni hedvabne reky.
Jeji hrave vlnky a sprsky vodopadku se mihotali za svitu poulicni lucerny
u dreveneho mostu mesta Navarova, kdyz jsme jiz znacne znaveny prochazeli
a u mistniho hostince U Rusalky se jeste stale svitilo pod jeho okny.
Ve staji zarzal kun, jinak nic nerusilo ticho pozdni nocni hodiny.
Dlazdena kamenita cesta nas vedla ke hradu, ale ten jiz byl zavren.
Ubytovali jsme se tedy v ne zrovna pohodlne nocleharne v podhradi, doufajic
v lepsi zitrek.
Rano, po vydatne, teple, a chutne snidani, uvarene, jak jinak v tomto podniku nevalne povesti, z vlastnich zasob, a zevrubnem prozkoumani podhradi, ve kterem jsme ubytovani byli, a po nekolika zpodobneni zakouti malebnych ci jinak zajimavych, cekajic na otevreni hradnich bran, dojednali jsme si skrz strazneho slyseni a konecne vstoupili na hradni nadvori.
To ihned uchvatilo nas svoji krasou a tak zcela zapomenouc na strasti sveho vcerejsiho pozdniho prichodu, prohodili jsme par slov s hradim panem, ktery se ihned role hostitele a pruvodce ujal. Zustali jsme vsak pouze kratce, majice pred sebou jeste dlouhou cestu a s pranim vseho nejlepsiho rozloucili jsme se.
Chtejice videti podrobneji tuto krajinu netusenych kras a nemajice ani jine volby, vydali jsme se stejnou cestou zpet, ocenujice plne spanilost reky Kamenice i malebnost okolni krajiny.
U vesnice Bohunovska ale pani Maisi pripomnela si, ze chtela videti Bozkovske jeskyne, vyhlasene to po celem kraji, dokonce i nasi krajine Tardorske. Na hodinku jsme tedy zapadli do hlubokeho podzemi a s tamnimi obyvateli (nastesti pohostinnymi) vydali jsme se prozkoumavati jeho utroby. Nejkrasnejsimi byli ovsem podzemni tyrkysova pruzracna jezera, jejichz krasou jsem byla zcela uchvacena.
Byvse zmozeni po tak velkem vypeti a chtejice vstrebati trochu onoho zazitku, zastavili jsme se v tamni Bozkovske krcme usazene v prekrasne drevene roubence u namesti. Me ale upoutala starobyla kostelni vez a tak neodolajic volani po tajemnu, musela jsem se ji ihned vydati prozkoumati. Majic tuto touhu ukojenu, navratila jsem se k pani Maisi, ktera jiz spokojene kostovala mistni kuchyni.
Posilnivse se tedy na cestu, vydali jsme se k vysoko polozene Sejkorske kapli, odkud jsme meli prekrasnou vyhlidku z tamniho posvatneho hajku na vsechny strany. Museli jsme se ale ihned vydati dale, byvse sledovani mistni podivnou selankou.
Lesem sestupujic k rece, vyuzili jsme mensi odbocky a zkratili si tak cestu
k rece Jizere, na kterou se Kamenice napojovala.
Po nekolik hodin meli jsme moznost obdivovati stavebni dumyslnost tamnich
lidi pri pohledu na konstrukce vodniho dila a take krasu vsude okolo se rozkladajicich
skal v tomto hluboce zariznutemu udoli reky.
Nocleh jsme nalezli az na jeho konci na jedne lesnate strani, kde, majice
vyhlidku na cele prosle udoli, jsme po studene veceri, znace unaveni jsouce,
konecne usli.
O druhem bdeni nas ale vzbudilo vzdalene hrmeni a byli jsme tedy nuceni presunouti
se do znacne potupneho bydleni pod senik, byvse ve spolecnosti lesni zvere.
No nebudu jiz se rozepisovati o mych utrapach, ktere me provazeli tuto pamatnou
noc. Pro dalsi podrobnosti je k dispozici pani Maisi. Ale zkratka moc jsem
se nevyspala.
Rano vstoupili jsme do sidelniho mesta Semily a projdouce jeho okrajove casti, kde vsude pochybne existence pohybovali se, zamirili jsme k cilum nasi dnesni cesty - Krkavci skale, Hamstejnskemu hrbetu a konecne zastavce dnesniho dne - Besednici.
Uzivajice si dalekych vyhledu, uvideli jsme ve vesnici Hamstejne dalsi hostinec, ktery nas zcela uchvatil a vyuzivajic ho jako pristresi pred moznym destem, doplnice take zasoby vody, plne jsme uzili jeho vybornych palacinek a cernaveho moku.
V Besednici jsme se ukryli pred destem v mistnim obcerstveni, kde jsme opet doplnili zasoby tekutin, a vydali se na narocnou cestu do skalniho mesta, plizice se okolo lapku a religioznich podivinu, snazice se vypadat nenapadne, skoro jako jedni z nich.
Nocleh jsme nalezli v jedne postranni opustene rokli akorat vcas se ukryjice
pred blizici se bourkou.
Po vydatne veceri, ulehame do mekkeho listi utulneho malinkateho previsu,
blazeni ze sucha a tepleho jidla a domackemu priseri tiche rokle, tak, ze
nam ani nevadilo hejno pavoukoidnich tvoru hemzicich se vsude okolo.
Rano vstavame pozdeji, neni divu u tohoto znacne pohodlneho lezeni, a vydavame se k hradu Zbirohy.
Cestou mi pani Maisi popisuje vsechny slavne bitvy, ktere se na onom miste
udali, kterak magicke runy hledali a s panem Glinelem Zmiji napadeni jsouce
statecne odolavali az skoro ke smrti.
Pod dojmem tohoto vypraveni vstupujeme do jeho podhradi, kde jako magicky
kruh sviraji ho ze vsech stran temne hrozive ostre rezane skaly a me na mysli
vystavaji zmije a kostlivci pohybujici se drive na tomto uzemi.
Jelikoz obyvatele nebyli zrovna pratelsky naladeni, hradni prohlidka byla
kratka a my urychlene chvatame pryc smer Turnov.
Jizera nas provazi celou cestu az k mestu, kde nasedajic do formanskych povozu, loucime se s timto prekrasnym a zaroven tajuplnym krajem a slibujeme si, ze ho opet v budoucnu navstiviti muset budeme a tak dopodrobna vsechny jeho krasy skryte i zjevne odhaliti a plnymi dousky ochutnati.