Cerveny vlak si brazdi cestu spadanym listim, koleje vrzou a klouzou, cas
se zastavil uprostred lesa prekrasnych barev.
Vystupujeme predcasne, neprve opovrhovani, pote, co pomuzem, oslavovani.
Opoustime vlacek i listove periny a hledame si cestu na Klic, kde byvale spolucestujici opet potkavame.
Vsude plno hub - cernave, cervenave, modrave, s hlavnim podilem hnede. Smeji se na nas a ja neodolam, pridavam si je k veceri
U Nove Huti zabocime po romanticke ceste, okolo lekniny zarostlem rybnicku a mokrem a brectany obrostlem tunelu k drevenemu roztomilemu nadrazicku Jedlove - zastavky a pak uz jdeme rovne po kolejich, hladime botami ty stare, necim nasakle prazce, pozorujeme sluncem ozarenou krajinu a hlidame vlak.
Za lesem u potucku nas vital vodnik. Nebo mozna nevital. Sedel na cemsi a asi si sil kabatek na zimu. Za plotem se pasl ponik a stekal pes. Na cervene potkavame chlapka - traktoristu a ten se nam poloopily snazi urcit na mape vsechny zname hospody. Bohuzel jsou daleko:(.
U Male Tisove rozbalime plachty a po marnem hrani se u ohne, usiname.
Rano vyrazime smer Krizovy Buk, kde se u hajenky zeptame na vodu a cestu. Doporuci nam Zlaty Vrch misto Studence, tak jdeme tam a nelitujeme. Cedicove sloupky se formuji do torza zenske postavy a majestatne, jak sfinga z pradavnych pyramid, cni nad nami, jakoby se snazila dostat ze zajeti kamene. Z jejich ulomku si dole stavime veze. Jenda nahore dovadi s kamziky.
Zastavka na Bratrskem oltari.
Torza soch strezi toto misto, obrostla mechem. Zrasene odevy a odseknute nohy
nedavaji moc tusit s jakym ucelem zde byly zasazeny.
Jehla je dalsi cedicovy, ale daleko mensi, vrch s vyhlidkou. Je tam ale hlucna skupinka pubertaku, tak radeji cekam pod vrcholem.
Cesta dolu vede listim zavatym stromoradim okolo ovocneho sadu a starobylych domu.