Nutkani jit ven. Jedno kam, proste VEN. Nasavat prastarou odvekost, kterou v umelem meste nenajdu, a stretavat se tak s vecnosti.
Nekteri lide si vybiraji pratele podle mnozstvi temat k mluveni. Moji pratele v prirode nejcasteji mlci. Nekdy i cele hodiny.
Spolecne mlceni... Mluveni beze slov. Dava prostor slyset nevyslovitelne a citit neviditelne.
Souzneni dusi. Tenka nit spojujici nas uvnitr.
Stejny stav mysli...
Nemusi nic rict a presto jednaji stejne.
Nemusi nic rict a pritom vi, ze citi stejne.
Nemusi nic rict a pritom je mezi nimi porozumeni.
Mlci spolu a pritom rozumi vsemu.
Jako zvire brazdici cele dny prirodou, nemaje na praci nic nez opatreni potravy a prostou existenci. Nezenouci se nikam a nevyzadujici nic, netrapici se nicim a nemajici pocit unikani niceho. Jen vnimat krasu okamziku. Nebot nebyl stanoven zadny okamzik jako jedinecny, staly se vsechny okamziky jedinecnymi. Putovani bez konce a bez zacatku, proste byti, volnost, divokost.
Bukovi kralove. Jejich zlatave az rude homole, jak ozarene svetlem, vystupuji z more borovi a smrci.
Prisli sme hodinu pred soumrakem.
Jemne mrholilo
Cele misto jakoby odrazelo krik dusi lidi, co tudy prosli - stare vesnicany, co tu zili staleti pred valkou i mladych rusu, travicich tu hodiny na cviceni.
Shluk buku okolo krizovatky cest - byvale namesti
Sloupy z elektrickeho vedeni vystupujici z mlhy
Zbytky plotu u silnice
Zmizela vesnice, duse minulosti
Vrba zlomena vejpul s pruty na vrchu tela trcici k nebi - jako symbol zarmutku po tom, co uz neni
Zmizela vesnice, duse minulosti
Dira do sklepa neexistujiciho domu
Poklop v zemi od byvale kanalizace
Cervene cihly a tasky ze strech pohazene po zemi
Postavy mych druhu v plastenkach - jak pruzkumnici v zamorenem uzemi
Duneni znejici v dali a rachot tezkych aut - jak tanky jezdici tu pred casy
Diry v zemi po strelach a zakopech
Ozveny minulosti se protinali s pritomnosti v nadchazejicim soumraku a houstnouci mlze
Pribytek v piscite skale -
upejici tvare vytesane okolo vchodu
vchod zhnouci ohnem do tmy, jak brany od sameho pekla
svicka zapalena pro duse tohoto mista
Den vsech svatych, noc vsech mrtvych, svatek vsech bohu
Rachot bubnu mi znel v usich a slova zivych se misila s nezivymi v nastavajici temnote noci
Temne stiny v me mysli rozptylili prvni paprsky slunce a jasna obloha a zpev ptaku vse vraceli k normalu. Prede mnou se rozprostirala do siroka obycejna louka, stromy se trpytily v rannim slunci, a po vcerejsich preludech nebylo ani pamatky.
Putovani okolo Brehynskeho rybnika, doutniky
Kraluv stolec
