Broumovky 24.-26.6. 2005

Jela jsem vlakem primo z Prahy.
V Teplicich nad Metuji na me s rozzarenymi usmevy cekali moji dva braskove - Jindra a Ondrasek. Opaleni a krasni. Priroda z nich voni. Priroda a svoboda. Voni z nich seno a kapradi, vitr veje jejich vlasy a jejich usmevy mluvi o sebevedomi, ktere clovek nabyva jen v prirode.

Jdem zapadem slunce.
Ztraci se uz za obzor a zaleva svymi zlutymi oslnivymi paprsky vse. Vse najednou zari a plane a plave ve zlute zaplave.

Za tmy dochazime k noclezisti. Skalnimi prurvami a rozsedlinami se skrabeme dolu. V jedne schovani jak pavouci se schoulime ke spanku.

Rano

Travime ho na vyhlidkach na vrcholcich Ostase. Vse mame pod sebou, ztraci se nam v dalavach.

Skalni bludiste

Zkousky odvahy, mesto plne mohyl smrti a nedobytnych zelv.

Hvězda

Stoupani ke Hvezde, odpocinek na zelene trave v lese ovivani vetrikem. Pot z nas osycha a listi stromu si hraje se sluncem.

Skalni divadlo

Netusila jsem ze bude tak uchvatne. Z obou stran se kamenne kulisy sklani nad zelenym jevistem.

Sedim na kameni a vitr me oviva.
Citim svobodu a silu a divokost. A ton, ten spodni ton, ktery stale zni.
Ondrasek obsadil vedlejsi kamen a snad citi neco podobneho. Mozna.
Prisli ale lidi, nacincani, urvani paprdi z mesta. Jdeme pryc.

Zajeci rokle

Strze plne spadaneho kameni, ktere nema dna. Z mezer kolem skalisek vane chlad davajici tusit jak hluboka jsou jejich patra.

Konecne studanka s hrnickem a u ni kamenny stolec. Na nej useda pan much, Belzebub.

Nocleh

U Kamenne brany nalezame nocleh pod previsem.
Zabaleni do celt napjate cekame. Je vedro, tezky vduch, ztemnela obloha.
Silici obcasny rachot z vedlejsich vrcholu ohlasuje bourku. Nad nami se honi mraky. Vitr zesili a zacina prset. Obcas to praskne celkem blizko, ale za chvili je po vsem.

Rano

Rano je umyta obloha, ale stale pod mrakem. Loucim se z vyhlidky pod kamennym obloukem.

Jdem travou kolem kamennych moholi, tmavymi roklemi po drevenych chodniccich.

Suchy dul

Za rozcestim prichazime k usti rokle.
Je kralovstvim mechu a kapradi, a jejich matky, ricky a jejich bratru vodopadku.
Jsme na uzemi rezervace kmene Delawaru.

Police nad Metuji

Kdyz se s kluky loucim v Polici mam na krajicku.
Proc to krasne trva vzdy jen tak kratce. Asi abych na to pak mela cas dlouze vzpominat, az z tech vzpominek vyroste pomnicek - pomnicek krasne minulosti, a vse odtece jak reka do more zapomneni.
Sbohem tedy a snad nekdy.